Odpověď je celkem jednoduchá. Když se učíme anglicky, musíme se nejdříve naučit nějaká ta slovíčka a gramatiku, než dojdeme k poslechu. Jenže během tohoto procesu si můžeme často zafixovat nesprávnou výslovnost, kladení důrazů či intonaci ve větách. Slovíčka si často domýšlíme nebo někde pochytíme špatnou výslovnost – nejen mezi lidmi ale i na internetu poletuje spousta špatně vyslovovaných výrazů a nešvarů.
Často se potom stává, že student si vytvoří blok proti poslechu, protože když začne poslouchat, zjistí, že angličtině vůbec nerozumí. Když to vidí na papíře, tak ano, ale pokud má jen poslouchat, neporozumí textu skoro vůbec, protože se najedou slova tak divně propojují a vše se slévá v jedno.
Jiní studenti často propadají depresi, když se už nějaký ten pátek učí anglicky a mají třeba i konverzaci s rodilým mluvčím z USA….jenže pak vyjedou na služební cestu do Londýna a zjistí, že si nemohou ani koupit rohlík, protože tam nikomu nerozumí a nikdo nerozumí jim. Možná teď trochu přeháním, ale znám případy, kde tomu tak skutečně bylo.
Učte se poslechem! Je to sice jen jedna ze součástí jazykových dovedností, v praxi ale často opomíjená!
Když jsem byla malá, vedle soukromých hodin angličtiny mi rodiče pořídili také anglické poslechy. Jednalo se o různé příběhy v angličtině s českým překladem. Kazety (tenkrát ještě skutečně kazety:-) ) jsem si pouštěla doma v pokojíčku, poslouchala a u toho si hrála nebo psala domácí úkoly do školy. Když si nyní vše zpětně uvědomím, tak poslechy měly na mou angličtinu skutečně obrovský efekt!
Nejen, že jsem už od malička rozuměla skoro každému, co anglicky říká, ale ani jsem se angličtinu potom už nemusela nijak zvlášť učit….zkrátka to šlo samo a bylo to pro mě naprosto přirozené. Jediné, co jsem o pár let později musela překonat, byl strach z mluvení, ale o tom zase až v jiném článku.
Když si představíte, jak se učí malé dítě svůj mateřský jazyk, je to stejné. V prvních fázích odposlouchává a opakuje, co slyšelo a někdy ani nezná přesný význam slov, ale postupně se mu vše propojí.
Teď si možná říkáte – nojo, děti, těm to jde do hlavy samo. A tady vám musím oponovat. Náš mozek totiž takto funguje i dospělosti! I dospělí se mohou učit poslechem.
Překážkou je spíše to, že si vlastně ty poslechy nepustí, protože „nemají čas„, ale i s tím se dá pracovat. Angličtinu můžete poslouchat třeba v autě místo rádia nebo doma, když uklízíte nebo vaříte. Že se potom plně nesoustředíte? Ano, je určitě fajn občas poslouchat „vědomě“, čili alespoň 1x týdně si na 15min opravdu k poslechům sednout, ale i když posloucháte bez plného soustředění, angličtina se vám zarývá pod kůži tak jako tak.
A jak se popereme s odlišnou výslovností v jiných zemích? Ideální je poslouchat jak britskou, tak americkou angličtinu. Pro středoevropana je to nejpraktičtější cesta.
S lektory Andriss jazykové akademie jsem připravila projekt „Anglická gramatika do ucha„. Jedná se o MP3 audio nahrávky namluvené napůl britskou a napůl americkou angličtinou. Navíc jsou tyto nahrávky zaměřené na jednotlivé části anglické gramatiky. Proč? Protože i to je oblast, kterou máme často špatně zafixovanou. Nejsme zvyklí tvořit otázky pomocí DO, nevíme, kdy přesně použít jaký čas a pleteme si slovesa CAN/MUST/SHOULD (moci/muset/měl by)…
Tyto anglické poslechy jsou postavené tak, abyste si nejen zafixovali, „jak se to řekne správně“, ale abyste se hlavně naučili rozumět angličtině a zatočili se strachem z poslechů. Doporučuji poslouchat je několik týdnů pořád dokola a sami uvidíte ten rozdíl – výsledky na sebe nenechají dlouho čekat.
Pro koho je program Anglická gramatika do ucha vhodný?
Nejste si jisti, jestli je Anglická gramatika do ucha vhodná právě pro vás? Napište mi na andrea@andreatousova.cz a já vám poradím.
Poslechy si můžete také vyzkoušet zdarma zde >>
Seznam nahrávek i s obsahem najdete tady >>>