Hnací motor–motivace

Chci se s vámi podělit o důležitý poznatek, který pro mnohé z vás určitě nebude nový a pro některé zase možná naopak ano.

Pokud se hodláte vydat anebo jste se již vydali na cestu s cílem “naučit se cizí jazyk”, mnozí z vás se na začátku ptali sami sebe PROČ SE TO VLASTNĚ MÁM UČIT?

Zdá se to banální otázka, na kterou může být milión odpovědí. Protože to chce šéf, protože chci cestovat, protože chci lepší práci, protože si nechci připadat hloupě, protože musím složit zkoušky, protože to chci…..

Ale prozradím vám tajemství – v této otázce se skrývá celkový úspěch či neúspěch vaší mise!

Kdybychom si tuto otázku chtěli položit trochu jinak, můžeme se místo PROČ SE TO MÁM UČIT zeptat JAKOU MÁM MOTIVACI.

A právě MOTIVACE je nesmírně důležitá, když do něčeho jdete. Vyjadřuje totiž míru toho, jak moc vám na cíli záleží a jak moc jste ochotni jít do hloubky. Na těchto třech příbězích, které se mi staly během mojí praxe, uvidíte tři základní stupně motivace a věřte, že výsledky “jazykových misí” naprosto seděly.

1.MOTIVACE 0 “Šéf mi to nařídil.”

Učila jsem angličtinu ve firmě, která hradila jazykové vzdělávání v plné výši svým zaměstnancům. Bylo to pro ně tedy něco jako benefit. Leckterý pracovník korporátní i menší firmy by skákal radostí, ale paradoxně toto někteří tamní zaměstnanci brali spíše jako nutné zlo. To, že chodili na hodinu nepřipraveni a bez domácích úkolů, se dá ještě u zaměstnaných lidí omluvit i tolerovat a ani by mě nenapadlo je do úkolů nutit či jim toto vyčítat, zkrátka jsem jim je po čase nedávala a tolerovala to. Bohužel ta horší stránka byla, že studenti si naše hodiny chodili “odsedět”. Během naší lekce jsem z nich ztěží vymáčkla větu a většina odpovědí na moje otázky byla “nevím.” Když jsem se na ně podívala, viděla jsem otrávené obličeje, někteří si během lekcí hráli s telefonem a někteří zase zívali tak, že jsem jim mohla s přehledem zkontrolovat mandle v krku J. Nemusím vám ani říkat, kolik různých metod jsem na ně zkoušela (samozřejmě bez výsledku) a chvíli jsem si to i dávala za vinu a měla jsem pocit, že jsem špatná lektorka. Stále mi to ale nešlo do hlavy. Jak je možné, že z mých 20 studentů, které vedu, jsou všichni úspěšní a posouvají se vpřed a u těchto to nefunguje? Po čase jsem začala u sebe cítit i já příznaky. Když jsem měla za těmito student jít, šíleně mě bolela hlava, cítila jsem se bez energie a dala bych cokoli za to, abych je ten den nemusela učit. I moje tělo mi říkalo, že je něco špatně, a tak jsem se rozhodla se jich narovinu zeptat.

“Kluci, proč se tu angličtinu vlastně učíte?” zeptala jsem se na začátku hodiny. “Protože nám to šéf nařídil.” odvětil jeden z nich. Rázem mi svitlo. Plní pouze přání jejich šéfa, ale bez jakékoli motivace.

Po této lekci jsem promluvila s jejich šéfem a na základě oboustranné dohody jsme výuku ukončili. A ani si neumíte představit jak moooooc se mi ulevilo.

Od té doby má první otázka na nové student je “JAKOU MÁTE MOTIVACI?”

2.MOTIVACE VERSUS VÝMLUVY

Jednoho dne mi zavolala paní Nováková (nejedná se o pravé jméno), že se chce učit anglicky. Dle zkušeností z minula jsem se jí zeptala na motivaci. Odvětila, že potřebuje jazyk kvůli práci, a také, že by chtěla vice cestovat a chce se domluvit.

Domluvily jsme si tedy výuku 1x týdně. Paní Nováková byla ze začátku z výuky nadšená. Ihned si koupila učebnice, moje audio lekce a do všeho se hrnula s vervou a optimismem. Během prvních 3 týdnů výuka šlapala jako na drátku a paní Nováková dělala docela rychlé pokroky. Čtvrtý týden se z lekce omluvila, že je nemocná. Ujistila jsem ji, že si nemusí dělat starosti, a že vše určitě dožene. Hodina pak ještě jeden týden byla, ale potom se z paní Novákové každý týden sypaly výmluvy. Jednou byl manžel v nemocnici, podruhé musela zůstat dlouho v práci, potřetí byla její maminka nemocná, počtvrté měla zase hodně práce …a tak dale. Soukromě tomu říkám syndrom výmluv, člověk si sám sobě rád zdůvodňuje, proč vlastně na hodinu nemůže. Na tom není nic zlého, ale z tohoto nenápadného syndromu se pak vine další klubko důvodů, nenaučil jsem se anglicky protože…….. a ještě mě to stálo spoustu peněz, ale nic neumím.

Vždy máme nějaké protože, ale někdy je fajn se zeptat sami sebe, jestli si chceme dávat důvody, proč to nejde anebo spíš věnujeme energii tomu, že se opravdu učíme. Nevadí, že se nestíháme učit doma, hlavní je, že nespadneme do syndromu výmluv!

 3. CHCI

Slůvko “chci” je miliónkrát silnější motivační slůvko než “musím”. Když totiž něco chcete, vychází to z vás, je to vaše volba a vy jste sit oho vědomí. Když něco chcete, máte odhodlání.

Když jsem začala učit svého studenta Honzu, v jeho 28 letech anglicky vůbec neuměl. Na otázku o motivaci mi odpověděl, že se chce učit kvůli práci, ale i kvůli sobě. Dobrý začátek, řekla jsem si. Honza chodil 2xtýdně na 90min, což byla vysoká laťka pro pracujícího člověka. Přestože byl hodně zaměstnaný, často pracoval přesčas, měl v práci hodně stresových situací a ktomu často jezdil do terénu, naše lekce málokdy rušil. Doma se moc nepřipravoval, ale v hodinách dával velký pozor, kladl mi všemožné otázky, vše si důkladně zapisoval, když něčemu nerozuměl, zeptal se znovu a i když dělal přirozeně ze začátku hodně chyb, nebál se mluvit a nechal si vždy vše vysvětlit. S Honzou se mi pracovalo perfektně. Po roce výuky přišel s výsledkem level testů, které skládal u svého zaměstnavatele (ten kontroloval, zda se posunul). Do místnosti vešel se širokým úsměvem, radostí v očích a jeho příval pozitivní energie mě div neporazil. V level testu přeskočil O TŘI ÚROVNĚ! (Bežné maximum je 1 úroveň za rok). Dostal obrovskou pochvalu od zaměstnavatele a do půl roku povýšil. Byl to krásný pocit nejen pro něj, ale i pro mě. Díky motivaci a odhodlání Honza dokázal mnohem víc, než sám očekával a ten pocit, který jsem já cítila v duši je k nezaplacení.

Přesně v těchto momentech mě těší, že dělám něco, co má opravdu smysl!

Závěrem, úspěch studenta má na svědomí nejen lektor, ale i student sám.

Když se lektor a student synchronizují, můžou se oba těšit na zázraky!

O motivaci a metodách učení jsem pro vás napsala e-book, kde najdete mimo jiné návod na to, jak sami sebe motivovat a jak najít tu správnou metodu, která vyhovuje právě vám. Každý jsme totiž unikát.

Ať se vám daří!